Představení na pomezí rituálu, koncertu, tance, performance, baletu a opery.
Slavný baletní impresário Sergej Ďagilev se ptal Stravinského, když mu poprvé přehrával na klavír Svěcení jara: „Jak dlouho to ještě takhle bude pokračovat?” Stravinský mu rozšafně odpověděl: „Až do konce, milý příteli.”
Když se ptali Igora Stravinského, co se mu jako první vybaví při vzpomínce na dětství v Rusku, odpověděl: „Jaro, které v Rusku přichází velmi prudce, náhle a mocně, propukne snad během jediné hodiny a zní, jako kdyby praskala celá země.”
Stejně tak začíná jaro i ve Finsku, odkud je hudebník a performer Pasi Mäkelä, který se podílí na novém představení skupiny Handa Gote. Představení je inspirováno hudbou původního díla Igora Stravinského a choreografií Vaclava Nižinského z roku 1913, která vychází ze Stravinského vize pohanského jarního rituálu.
Svěcení jara je koncert zahraný na hračky, nalezené objekty a staré gramodesky, kakofonická opera i lunatická groteska o souboji dvou principů. Vyšinutý rituál, který ohledává zbytky pohanství zasuté pod nánosy křesťanské tradice i sekulární společnosti.
V představení Svěcení jara kolektiv Handa Gote posílil finský hudebník a performer Pasi Mäkelä, se svou verzí tance butó obohacenou o zkušenost se zambijskámi tanci Muganda nebo rituály tajné africké společnosti Njau.
English
