Houby

Houba jako fantastická forma života kdesi mezi rostlinou a živočichem.
Houbaření jako typicky český kulturní rituál, kterému se údajně věnuje až osmdesát procent obyvatel napříč sociálními vrstvami.
Houba jako inspirace umělců.
Houba jako katalyzátor zániku něčeho starého a zrození něčeho nového.
Houba jako magický symbol.

Představení je především poctou kráse a mystériu hub. Po vzoru happeningů Johna Cage – hudebního skladatele a mykologa – nabývá střídavě formy tance, koncertu, přednášky, performance, laboratorního experimentu nebo filmu. Na jevišti se potkává živá hudba inspirovaná zvukem nejjednodušších akustických nástrojů, promítané fotografie a online mikroskopie, minimalistický pohyb a objekty zhotovené z materiálu nalezeného v lese.

Stále více máme pocit, že se nedostávám nikam. Pomalu, jak řeč běží, pomalu, máme pocit, že se nikam nedostáváme. To je radost, která bude pokračovat. Jsme-li rozhněváni, není to radost. Nic není radost, jsme-li rozhněváni, ale náhle je to radost a pak stále více to není rozčilující. Původně jsme nikde nebyli, a nyní opět máme radost, že pomalu nejsme nikde. Jestliže je někdo ospalý, ať jde spát.
John Cage: Přednáška o ničem; 1950