Metal Music

= waiting is the hardest part =
postapokalyptický piknik u vyschlého jezera.

Čekání se už proměnilo ve zvyk. Čas změny už minul, ale i neúspěšný pokus je platný.
Inspirováno texty Cormaca McCarthyho a Hermana Melvilla, trilogií Mad Max, příběhy Čtyřlístku a Artušovskou legendou.
Při jeho přípravě nebyl použit počítač ani jiná digitální elektronika.

„Pájení nesourodého v jediný kus patří k hlavním principům tvorby Handa Gote. Stejně jako v předposlední inscenaci Rain Dance (viz A2 č. 21/2009) nebo starších Houbách (2008) jsou diváci zváni do svébytného světa stvořeného vlastníma rukama. Kostýmy, rekvizity, scénografie… vznikající metodou „Do it Yourself“ jsou už poznávací značkou souboru. V Metal Music vystupující nejprve zmatou diváka prázdným jevištěm a pak ho pomalu naplňují. Prázdno, zaplňování i následné dění na scéně, trochu mrtvolné, absurdní jako postapokalyptické trampování u ohníčku, plné obsedantních akcí (mechanická soulož loutek, krkolomné zapalování vařiče při kterém div neuhoří ruce), vytváří klaustrofobickou atmosféru, která i diváka vtahuje do modu čekání. „Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho obřad a vdechni do něj život,“ píše McCarthy v Cestě. A to je báze chování postav, které se v Metal Music ocitají na jevišti. Je to i postoj, který za -ujímá divák: ritualizovaně se dívá a poslouchá (je to víc než jen konvence), snaží se přijít na smysl toho, co se děje. Asociace tu hrají zásadnější roli než cokoliv, co by mohlo složit nějaký lineární příběh. Interpretace je osamělá individuální práce; zároveň se však předpokládá, že publikum je tlupou zasvěcenců.”
Jana Bohutínská: Pusť asociace svobodně na špacír. Kulturní týdeník A2 15/2010.

„Všetko, čo sa na javisku (ne)deje, prebieha, akoby sa nikto na nič nehral; samovoľne plynie, bez bezprostrednej závislosti na spätnej reakcii. A to vrátane scén postavených ako spektakulárne udalosti, ako prezentácie cirkusoidných atrakcií, domáckych neuveriteľných vynálezov. Ľahostajnosť postáv a ich lakonický odstup posúvajú všetko do auto-irónie, nazerajú na vlastný úmyselný pátos a berú ho do hry. Dianie je presvedčivé tým, že rezignuje na presvedčivosť. Vďaka tomu sa vytvára prostredie veľmi krehkej intimity, súznenia medzi javiskom a hľadiskom. Je to trochu ako sledovať spoza záclony (nenápadne, so zatajeným dychom, nekonečne trpezlivo), čo robia čudácki susedia po zotmení na dvore. Divácka pozornosť zostruje fokus na minimalistické prejavy a znaky, striehne na ne, a je na seba potešene hrdá, ak ich zachytí.“
Ivana Rumanová: Handa Gote Metal music: Sága o hrdzavení.

Na jihovýchodním Borneu zachovávají místní obyvatelé, Dajakové, dodnes obyčej bít do gongu tak dlouho, dokud je v domě tělo zemřelého.
Vyzvánění proti moru – M. Musil

On pozvedl oči a řekl: “Vidím lidi, vypadají jako stromy a chodí.”
Bible ekumenická – Marek 8,24

Všechny dny, které nyní budu žít, budou tak cenné jako dny, které Lazar žil po svém vzkříšení. Každý měsíc nebo týden, který ještě budu žít, bude čistým ziskem. Přežil jsem sám sebe. Má smrt a můj pohřeb byly nyní uzavřeny v mé hrudi. Rozhlédl jsem se klidně a spokojeně jako tichý duch s klidným svědomím sedící za mřížemi své hrobky.
Herman Melville – Bílá velryba