Dvacetičtyřhodinové táboření ve vlastnoručně vyrobených ceremoniálních maskách a oděvech. Odpočinek, rozhovory a hry, blíže neurčené ceremonie, vztyčování přenosného chrámu pro blíže nespecifikovaná božstva, příprava jídla a krácení času hrou na vlastnoručně vyrobené hudební nástroje, zpěvem a tancem, výroba hrotů šípů a dalších praktických nástrojů z dostupného materiálu (lahvového skla, které v našich podmínkách nahrazuje těžko dostupný obsidián nebo pazourek), dvou až tříhodinový obřad vzývání peněz.
účastníci: Tomáš Procházka, Robert Smolík, Pasi Mäkelä, Martin Janíček, Miloš Šejn, Jan Dörner, Jakub Hybler
Poprvé uvedeno na piazzettě Národního divadla v Praze v rámci Pražského Quadriennale 2011.
Účastníci campu žádným způsobem neatakují kolemjdoucí nebo přihlížející, jediným komunikačním prostředkem je radikální absence jakýchkoliv vnějších znaků příslušnosti k většinové společnosti.
Nomádští umělečtí bezdomovci se zajisté ničeho nemusí bát, i oni vědí, že normální je přizpůsobit se. Nepřizpůsobivost stojí proti řádu přírody, tak jako sama kultura.
Jakékoliv shromáždění lidí je legitimní i v případě, že nechce dosáhnout žádného konkrétního cíle.
English
