Veronika Švábová (1974)
Tanečnice, choreografka, performerka, hudebnice.

Po gymnáziu nebyla přijata na filozofickou fakultu UK a tak nastoupila do právě založené konzervatoře Duncan Centre, kde zůstala až do úspěšného absolutoria v roce 1997. Poté absolvovala HAMU, obor taneční věda (2004).

Roku 2000 účinkovala v inscenaci Nachové plachty Divadla bratří Formanů a od té doby spolupracuje jako choreografka a interpretka na všech představeních divadla : 2000 – divadelní loď Tajemství – Nachové plachty – režie Petr Forman, 2004 – ND Praha – Kráska a Zvíře – režie Petr Forman, 2005 – Minor Praha – Klapzubova jedenáctka – režie Petr Forman, 2007 – ND Praha – Dobře placená Procházka – režie Miloš Forman, 2007 – Obludárium – Cena Alfreda Radoka za inscenaci roku 2009 – režie Petr Forman, 2010 – ND Praha – Čarokraj – režie Petr Forman, 2015 – Státní opera Praha – Jeníček a Mařenka – režie Matěj Forman, 2017 – Scéne national de Sénárt – Francie – Deadtown – režie Petr Forman, 2020 – 2021 – Jihočeské divadlo České Budějovice – Muž dvojhvězdy – režie Petr Forman, 2023 – Janovy pašije – režie Matěj Forman, 2024 – Ptačí sněm – režie Petr Forman.

V roce 2005 byla u založení Handa Gote. S Tomášem Procházkou a Jakubem Hyblerem vytvořili první představení skupiny, taneční instalaci Noise.

Spolupracovala s taneční skupinou NANOHACH a s divadelně improvizačním seskupením Krepsko.

V roce 2021 se jako interpretka účastnila společného tanečního projektu polské choreografky Renaty Piotrowské Auffert a Studia hrdinů s názvem As long as we dance.

Věnuje se zpěvu a zvukové kompozici.

Od roku 1994 zpívá v rockové skupině Munka Sostali.

Je autorkou publikace Tanec navzdory : Joe Jenčík, která pojednává o životě a díle známé postavy české taneční historie. Je také autorkou dvou audiodokumentů – Mraky. Rodinná archeologie v kontextu minulého režimu a Babička Nora a děda Ruda – objevené dopisy z války.

Jan Dőrner (1975)
Jako světelný designer, scénograf a tvůrce se Jan Dörner podílí na mnoha složkách tanečních, pohybových i činoherních představení. Je členem skupiny Handa Gote a Wariot Ideal. Světlu a jeho využití v divadle se věnuje víc než půlku svého života. Vytváří světelnou dramaturgii jak k baletům a operám, tak i k mnoha představením alternativní scény, působil i jako lektor na Institutu světelného designu. Při divadelní práci se snaží o propojení zastaralých přístrojů s moderní technologií, hledá cesty k nestandardnímu svícení a přetváří šrot, kovový odpad a pozůstatky elektroinstalací v netradiční světlomety.

Jonáš Svatoš (1987)
Programátor, technolog, absolvent Centra audiovizuálních studií FAMU, původním povoláním systémový inženýr. V současnosti působí jako ředitel Sekce audiovizuálních sbírek v Národním filmovém archivu, kde dříve zastával pozici vedoucího digitální laboratoře.

Ať již jako tvůrce softwarových systémů a elektronických zařízení, či jako autor vizuální složky představení se podílí na tuzemských experimentálních divadelních projektech, především v rámci skupiny Handa Gote Research and Development.

Věnuje se generativní grafice a hudební skladbě, jako hudebník-programátor působí v live-codingovém hudebním tělesu k-o-l-e-k-t-i-v. Zároveň se vyjadřuje skrze médium filmu jako amatérský filmař a fotograf. Byl členem Do-It-Yourself filmového kolektivu LABO DOBLE a v minulosti působil jako VJ v hudebním uskupení MANDALA sound-system.

Robert Smolík (1977)
Výtvarník s neobyčejně širokým záběrem. Vystudoval scénografii na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU, kde je od roku 2004 interním pedagogem, od roku 2011 vedoucím kabinetu scénografie na katedře alternativního a loutkového divadla .
Kromě scénografie se věnuje tvorbě loutek a mechanických objektů. Jako scénograf spolupracoval s profesionálními loutkovými divadly /Lampion, Minor, Naivní divadlo Liberec a další/, nezávislými skupinami a také vytvářel vlastní autorské inscenace. Je autorem scénografických realizací pro divadla v ČR, Polsku, Slovinsku a Kanadě.
V posledních sedmi letech se jeho “divadelní” tvorba soustředí na spolupráci se skupinou Buchty a loutky a hlavně na výzkum a vývoj ve skupině Handa Gote. Působí také jako výtvarník v rodném městě Jičíně, kde se například podílí na vzniku expozic tamního Muzea hry. V Jičíně také vytvořil místo kulturních akcí a setkávání „Zahrada pod Koštofránkem“ z vlastní zahrady v centru města.
Spoluautor výstav v Muzeu Hry Jičín, Naposledy: Hůl do vody ponořená, zdá se býti nalomená, 2004. Jako výtvarník spolupracuje s městem Jičín na programu Valdštejnův Jičín, se sdružením obcí Mariánská zahrada, s Regionálním muzeem a galerií, muzeem hry v Jičíně a se ZOO Liberec. Podílel se na scénografických výstavách v Čechách a v Izraeli.

Jakub Hybler (1974)
Obojživelný nadšený všeuměl, inženýr a programátor, pracující pro řadu divadelních projektů v České republice a zahraničí svébytný umělec a vynálezce, schopný sdílet znalosti a svůj talent s lidmi, prostřednictvím workshopů v oblasti Phyzical computing a světelného designu. Jako systémový designer a vývojář se podílí na technických návrzích pro evropské umělce.
Je jedním ze zakládajících členů skupiny Handagote. V současné době působí na ČVUT v Institutu intermedii (IIM) a ukončuje doktorandské studium na FAMU.