Potom se Jonáš z útrob velryby modlil k Hospodinu.
Všimněte si však jeho modlitby a vezměte si z ní důkladné poučení.
Jonáš, třeba hříšník, nepláče a nekvílí, aby byl osvobozen hned.
Cítí, že tento strašný trest je spravedlivý.
Ponechává své osvobození na vůli Hospodinu, spokojuje se s tím, že přese všechny bolesti a utrpení bude moci ještě vzhlížet k Jeho svatostánku.
A v tom, námořníci, je pravé a upřímné pokání.
Nehartusí o milost, nýbrž je vděčen za trest.
Jak se Jonášovo chování Bohu líbilo, je zřejmé z toho, že byl později vysvobozen z moře a z velryby.
Námořníci, neukazuji vám případ Jonášův, abyste napodobili jeho hřích, nýbrž ukazuji vám jej jako vzor kajícnosti.
Nehřešte; ale zhřešíte-li, snažte se káti z toho jako Jonáš.
Hermann Melville: Bílá velryba
English
