Čtvrtá opice

Technologické mystérium podle Marshalla McLuhana, Cesty do pravěku, Kosmovy kroniky, Davida Lynche a dalších. Groteska o nepodařeném věštění budoucnosti, cestování časem a informacích uložených v buněčné paměti.

“Stává se Vám, že sedíte pohodlně na pohovce a nemůžete dosáhnout na stůl třeba pro ovladač nebo sušenku? S touto robotickou rukou se Vám změní život. Nemusíte se nahýbat nebo dokonce vstávat z pohovky. Jednoduše si pořiďte tuto robotickou ruku, která má v sobě chytrý mechanismus, který Vám umožní podat cokoli ze stolu. Palec je nepohyblivý, ostatními prsty manipulujete pomocí táhla.” Dárkáček: robotická ruka.

Věštění vykládá budoucnost s vírou, že ji lze zahlédnout. Nabízí ale jen fragmenty šifrovaných zpráv, náznaků, či obrazů a nejčastěji zcela mylné přečtení sudby. Ocitá se v časoprostorovém ohnisku, v němž předešlé, současné i budoucí splývá v jedno. Obrysy budoucnosti zahlédnout nelze, ani tehdy, kdy už se v ní vlastně naplno ocitáme nebo nám vydává své poselství. Touha nahlédnutí budoucnosti se snoubí se vzýváním technologie. Ta v tomto duchu nabývá podoby kvazi-náboženství, v němž dochází k technologickému rozšiřování těla, vědomí a transformaci jedince. Chrámovou oponu trhá robotická ruka.

Každý systém dříve či později podléhá vlastnímu zhroucení. Tento konec může být tragický, náhlý, ale nikdy jedinečný. Odkazy nalézáme v jeskynních malbách, zkamenělých kostech, i ve vlastní buněčné paměti.

Čtvrtá opice Shizaru je poslední z moudrých opic známého buddhistického vyobrazení trojice opic se zakrytýma očima, ušima a ústy. Shizaru znázorňuje heslo “nečiním zlo”, ale na obrazech či sochách většinou chybí. Zlo, které konáme, sami nevidíme, jelikož si tak jako známější opice Mizaru a Kikazaru zacpáváme oči i uši.

Připravili: Procházka, Švábová, Kalivodová, Svatoš, Hybler, Ganfield, Jiřička, Dörner, Brejcha, Zika, Pospíšil
Produkce: Jedefrau.org

Premiéra: 19. 11. 2019, Alfred ve dvoře

Handa Gote Research & Development se věnuje experimentování s dramaturgií, začleňování nedivadelních prvků do své práce a vývojem vlastního pojetí post-dramatického a post-spektakulárního divadla. Dlouhodobě se inspiruje vědou a technikou. Skupina provádí kontinuální výzkum divadelní řeči, laboratorní práci v oboru zvukového a světelného designu, při současném zpochybňování výše zmíněných disciplín. V letech 2019 – 2021 jsou rezidentním souborem divadla Alfred ve dvoře.

“Zrýchľujúca sa hektická doba so sebou prináša pocit neustáleho nedostatku času. Namiesto vyváženej stravy sa tak dopujeme vitamínmi, ktoré zapíjame nutrične plnohodnotným nápojom. Vyvrcholenie prichádza v momente, keď sa objaví robotická ruka budúcnosti, aby stelesnila uľahčenie si života a smerovanie k čoraz väčšej pohodlnosti.” – Ivana Hlubinová, Taneční aktuality.

„Podstatná část kouzla inscenace spočívá ve schopnosti kombinovat soustředěnou vážnost s počínáním na první pohled zcela absurdním. Což ostatně není poloha typická pouze pro Čtvrtou opici, ale i pro většinu dalších opusů Handa Gote.“ – Vladimír Mikulka, SAD 1/2020.